Reklama
 
Blog | Ross Hedvicek

Borat

I já jsem viděl film Borat a původně jsem o něm ani neměl v úmyslu psát. Je to v podstatě smutný film o děsivých rozdílech v civilizační úrovni, který se tváří jako „dokument" a mnoha lidmi je viděn coby komedie. Před chvíli mi ale byl poslán link na blog Iva Lukačoviče, který o filmu vlastně nic moc neříká, kromě poznatků (se kterým souhlasím), že bez znalosti angličtiny a americké historie je film k nepochopení.

Komentáře pod blogem už pak sklouzly do klasického českého primitivismu. Jeden z anonymů tam hlásá: „Nejlepší je jít na Borata třeba v New Yorku a pozorovat Američany jak se smějí sami sobě." A jsme tam zas. Citovaný anonym zřejmě v New Yorku nikdy nebyl, film asi nikdy neviděl a pokud viděl, pak nepochopil, že v celém filmu není nic směšného na Američanech – pokud je tam už vůbec cokoliv směšného. A film je zatím zakázán v Rusku a v Kazachstánu, nikoliv v USA. Ale to je nad chápání uhrovitého příslušníka české intěligencije.

Premisou filmu je, že televizní reportér z Kazachstánu, Borat Sagdiyev (vypadající jako Jim Croce nebo Jerry Seinfeld s velkým knírem) odjíždí se svým „producentem" do USA, aby tam natočil film o tom, jak žijí lidé v Americe. V úvodu filmu Borat představuje vesnici, kde sám „žije". Záběry údajného „Kazachstánu" byly natočeny v úžasně zbídačelé rumunské vesničce, pravděpodobně jen pár set kilometrů vzdušnou čarou od Česka a Slovenska. Borat je do Ameriky vyprovázen sedě v starém (i v Česku známém) automobilu Dacia, s vyraženými okny, taženým koněm. Tohle je ta „Evropa", která se tak vytahuje na Ameriku?

To, co upoutá pozornost amerického diváka je „KAZAŠSKOST" nebo spíše „VÝCHODOEVROPSKOST" (pro běžného geograficky nevzdělaného Američana to není žádný rozdíl – a ono asi i ve skutečnosti není) reportéra Borata – který východoevropského burana hraje perfektně a až do extrému. Borat je antisemita jako bič (herec sám je žid, takže mu všechny antisemitské žerty procházejí) jako každý správný Východoevropan, národnostní šovinista, protiženský šovinista a nevychovaný buran a hovado, který veškerou tu zrůdnost a hovadskost okolo sebe považuje za normální, protože v tom vyrostl, byl v tom vychován a má to v krvi. A teď se vypraví do Ameriky a dělá ze sebe světáka, jako většina Čechů, co sem jezdí na turistická víza uklízet Wal-Marty.

Reklama

Podle řádky e-mailu, co jsem zatím dostal z Česka, má být ten film směšný proto, jak na Borata všichni ti Američani hledí jako na jelito. No, bodejť by nehleděli! Něco takového tady v Americe opravdu nemáme! Film byl natočen jen s malým štábem a všichni Američané nedobrovolně ve filmu vystupující (velká řada lidí, včetně kongresmana Roberta Barra a prsaté herečky Pamely Anderson) byli drženi v dojmu, že ten šílený Borat je opravdu z Kazachstánu a že tady opravdu natáčí dokumentární film pro kazachstánskou televizi (mají tam vůbec televizi?). Kontrastem v podstatě ve všech scénách filmu je to, že se Borat chová jako necivilizované zvíře a kamera snímá zděšené reakce běžných, na něco takového nepřipravených Američanů a to od lidí, kteří ho pozvou na večeři k sobě domů, přes neznámého učitele autoškoly někde v Georgii, kde Borat předstírá, že nikdy předtím neseděl v autě, až po výstup s Pamelou Anderson, kterou Borát víceméně fyzicky napadl při autogramiádě kdesi v supermarketu. Herečce o tom nikdo dopředu neřekl a tak tak ta po tom, co se na ni Borat vrhl s jakýmsi pseudokazašským svatebním ubrusem a výkřiky, že se s ní chce oženit, zděšeně utekla. Od filmu se oficiálně zcela distancovala.

Látka míry nevkusu byla opět posunuta (Michael Moore má co dohánět), od zcela nahých (full frontal nudity) „evropsky ochlupených" mužů (Borat a jeho „producent") zápasících v hotelovém pokoji a následně se honících po hotelu, přes Borata pijícího vodu ze splachovacího záchodu až po Borata zpívajícího na rodeu melodii americké hymny se svým vlastním textem o Kazachstánu plném fosfátů. Divím se, že za to nikdo při filmování těmhle „filmařům" nedal přes držku. Nepravdivé obvinění z Guantánama, že muslimům někdo spláchl stránky koránu do záchodu svého času pobouřilo celou Evropu – ovšem hanobení americké vlajky a hymny je určitě v očích Evropanů zcela v pořádku.

Film opět ukázal, že známé české rčení „Ale to je všude stejné!" je tak daleko od pravdy jako my od Moskvy. Z neznámého důvodů Borat, který má být Kazach, používá velké množství polských, českých a slovenských slov, což řadu lidí, nejen mne, přivedlo k názoru, že herec zřejmě nevěděl nic o Kazachstánu a Kazaších, ale zato východoevropské burany měl dobře očíhnuté a nastudované.

V úvodu filmu dostane Borat telegram do Ameriky, že mu v Kazachstánu zemřela manželka. Filmaři nechali nic netušícího hotelového manažera, aby telegram přinesl Boratovi a oni si to mohli nafilmovat. Chudák Američan je pak v nepříjemném šoku, když po telegramu Borat skáče radostí a dává mu „high five". Film končí tím, že si Borat po neúspěšných námluvách u Pamely Anderson přivádí domů do Kazachstánu novou manželku, malou tlustou (Borat je vysoký a hubený) černošskou prostitutku z Georgie.

O Americe se ve filmu dozvíte velice málo, o Kazachstánu vůbec nic. Navzdory premise o Kazachstánu film rozhodně není. Pokud hádáte, že je to o tom, jak se tady chovají „světáci" z východní Evropy – pak přihořívá. Uznávám, že je to přehnané – ale něco tam je. Celkově lze zhodnotit psychotický a nevkusný humor filmu Borat, asi jako když někdo pokládá za vtipné, vhodné nebo civilizované se smát a chechtat jako blázen na pohřbu. I když právě tohle některé méně civilizované země pokládají za náramnou srandu. A možná i tam je ten link od Borata k východní Evropě. Je mi známo, že ve vesnicích velké části České republiky (netvrdím, že třeba v Praze), když někdo zemře, tak po pohřbu jsou účastníci pohřbu pozváni někdy do místní hospody, někdy do domu zesnulého, kde je uspořádána veselá žranice na úrovni svatebního veselí, kde se pohřební hosté dobře najedí a opijí se. Připadá mi to velice necivilizované a primitivní. Jak daleko je to od Borata?

Ke komentarum pod timto clankem bych rad dodal, ze primo reflektuji uroven svych pisatelu a ze za ne nemohu byt drzen zodpovednym.