Československé oběti 1938-1945
Tomáš Krystlík
Nejznámější je počet 360 000 obětí „nacistické okupace Československa“ od 15. 3. 1939 do 9. 5. 1945, který zveřejnili Gustav Hajčík a Jaroslav Volejník v roce 1956 a kde rozlišili tři kategorie: v koncentračních táborech zahynulo 195 000 lidí, z toho 118 600 jako „oběti rasistického pronásledování“, dalších 156 000 byly oběti „nacistického teroru a padlí v bojích a nakonec 6342 osob (jak najednou tak přesný počet!) zahynulo při leteckým náletech. Pojem „oběti nacistické okupace ČSR“ je sám od sebe nonsens, Slovensko, až na úzký pás při své západní hranici, okupováno nacisty do 29. 8. 1944 nebylo, Podkarpatská Rus a odstoupená území jižního Slovenska také ne.
V zapomnění upadly předchozí pokusy o vyčíslení počtu obětí. První údaj 244 836 doložených obětí a 5331 nezvěstných pochází z podzimu 1945 a sloužil jako podklad pro reparační konferenci v Paříži. Z toho 200 000 lidí ztratilo své životy v koncentračních táborech. Státní statistický úřad v roce 1946 vyčísluje počet obětí následovně. Vedle „74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací“.
U všech těchto pokusů o vyčíslení ztrát chybí jak vymezení předmětu výzkumu (to jest, které okruhy obyvatelstva se do počtu obětí započítávají a které ne), tak teritorium, ke kterému se počty vztahují (pravděpodobně na Československo v poválečných hranicích). Tradován je odhad z roku 1956 zřejmě proto, že v něm vyčíslený počet obětí je nejvyšší.
Teprve po cinkání klíči se pokusili historici o serióznější vyčíslení počtu obětí. Teritoriálně vymezují své zkoumání na Československou republiku v předmnichovských hranicích (z roku 1937), také v době skončení 2. světové války byla Podkarpatská Rus de iure ještě součástí ČSR. Pod zkoumání spadají všichni obyvatelé ČSR v hranicích 1. republiky, bez ohledu na národnost, tedy nejen čs. státní občané k okamžiku odstoupení Sudet – Češi a Slováci, Rusíni, Poláci, Němci, Maďaři – nýbrž také uprchlíci z Německa a Rakouska, osoby jiné státní příslušnosti, nebo bez ní, v ČSR usedlé. Ze zkoumání se vylučují němečtí, rakouští a holandští židé deportovaní do Terezína. Jako oběti se nedefinují pouze lidé, kteří ztratili život vlivem německé okupace, nýbrž i v bojích za osvobození Československa i mimo ČSR (např. na frontách, ale na straně spojenců), při bombardování, vlivem rasového pronásledování na územích československého státu pod neněmeckou správou (Slovensko, slovenské části připadlé Maďarsku, Podkarpatská Rus), včetně těch, kteří zahynuli vlivem strádání ve válce a následkem toho v prvních několika poválečných týdnech (například při následné epidemii tyfu v Terezíně).
Zkoumání jsou vymezena datem Mnichovské konference (29. 9. 1938) a koncem války (8./9. 5. 1945). Na otázku, proč nejsou započteny čs. oběti z celého roku 1938, badatelé namítají, že nezkoumají oběti nacionálního socialismu, nýbrž nacionálně socialistického Německa. Tato argumentace není přiměřená, protože v celkovém počtu obětí jsou zahrnuty i ztráty např. rasovou politikou Slovenské republiky.
Nezapočítávají se sudetoněmecké ztráty ve Wehrmacht, ani ztráty Slezanů české a polské národnosti, tzv. volkslistářů 3 a 4 tamtéž. Ztráty Sudetoněmců bojujících na straně Spojenců zřejmě započteny jsou. Zda jsou započteny frontové ztráty Slováků bojujících v armádě Slovenské republiky po boku Hitlera, nebo úmrtí čs. občanů v sovětských táborech Gulagu do konce války, zejména odvlečených Slováků a Rusínů, je nejasné.
V novější literatuře se udávají počty obětí rasového pronásledování mezi čs. židy počtem mezi 233 000 a 277 000 obětí. Miroslav Kárný zkoumá jednotlivé hlavní kategorie obětí a dochází k nejpravděpodobnějšímu rozdělení počtu židovských obětí podle zemí takto:
české země 80 000
Slovenská republika 70 000
slovenská území obsazená Maďarskem 42 000
Podkarpatská Rus 80 000
celkem 272 000
Složité je to u vyčíslení počtu obětí nacistické okupace českých zemí, protože hrozí několikanásobný zápočet obětí mezi kategorií rasově pronásledovaní (židé a cikáni) a kategorií jinak pronásledovaní (odboj, záškodnictví, politické a hospodářské delikty).
Na Slovensku je to neméně obtížné. Bylo objeveno 211 masových hrobů s 5306 obětmi ze Slovenského národního povstání. Kolik z nich bylo židů a kolik ne? Odhaduje se, že asi z poloviny. Kam je přičíst? K obětem SNP nebo k rasového pronásledovaným? Jak zajistit, aby nebyly započteny dvakrát?
Pavel Škorpil se pustil do problematiky zatím nejdůkladněji. V prvním přiblížení mu vyšel počet 373 000 obětí. Problémy měl s vyčleněním kategorií a zejména s vícenásobným započtení obětí. Nechal se vést fakty, až se mu následující kategorie vynořily samy od sebe:
1. Přibližně 8500 čs. občanů bylo Němci popraveno
2. Přes 20 000 lidí zahynulo v koncentračních táborech nebo při výsleších – nejsou zahrnuty osoby rasově pronásledované
3. Kolem 8000 osob přišlo o život při ozbrojených střetech v českých zemích, minimálně 1000 antinacistů na územích odstoupených Německu. 15 až 19 tisíc obětí si vyžádal během Slovenského národního povstání (SNP) a po jeho porážce.
4. Přes 4000 lidí zahynulo při leteckých náletech
5. Více než 3000 osob zemřelo při pracovním nasazení
6. Na západních frontách padlo 5620 lidí, na východní se počet padlých odhaduje na 1200
7. Asi 7000 cikánů z českých zemí (z toho 900 ze Sudet) zahynulo v koncentračních táborech. Slovenští cikáni přičteni k obětem SNP
8. Zavražděno bylo přibližně 265 000 židů.
Celkem mezi 337 a 343 tisíci obětí. Potud Pavel Škorpil. Celkový počet obětí se nijak dramaticky od jiných odhadů neodlišuje, leč distribuce obětí je zásadně jiná.
Přesto se to autoru tohoto článku nezdá dostatečné. K bodu 1: kde zůstali cizí státní příslušníci, kteří žili na území ČSR? Bod 2 hovoří o 20 tisících obětech v KZ, přičemž je známo, že přes deset tisíc Němců bylo v Sudetech hned po jejich odstoupení zatčeno, posláno do KZ, z nichž se asi polovina nevrátila – a německý národně socialistický teror i v dalších obdobích neochaboval. K výčtu by slušel i odhad úniků před německým národně socialistickým pronásledováním ve formě sebevražd. Pokud by se přičetly sudetoněmecké ztráty včetně protektorátních českých Němců ve Wehrmacht, zvýšil by se počet obětí o dalších cca 190 až 199 tisíc (odhad podle percentuálního podílu na celkovém obyvatelstvu a ztrát německých branných sil). Zavlečené osoby z řad civilního slovenského obyvatelstvo a téměř všichni vojáci Slovenské republiky do Gulagu se v literatuře odhadují na několik (málo) desítek tisíc. Kolik z nich zahynulo do 8. 5. 1945? Nezdá se, že by ve výčtu byli zařazeni. K bodu 6 – někteří autoři udávají počet padlých čs. vojáků při karpatsko-dukelské operaci vyšší než je odhad Pavla Škorpila (a ministerstva obrany) veškerých padlých na východní frontě.
Nemají se sice srovnávat kauzálně nesouvisející události, ale autor tohoto článku neodolal. Ztráty českého rasově nepronásledovaného obyvatelstva za protektorátu (podle shora uvedeného výčtu méně než 45 tisíc) jsou srovnatelné se ztrátami čs. Němců během jejich vyhánění z ČSR (odhady hovoří o 15 až 272 tisících obětí, reálně zřejmě přes sto tisíc). To, co německému národně socialistickému režimu trvalo roky, zvládli Češi během národně socialistické poválečné revoluce v podstatě během několik měsíců.
Literatura:
Bystrov, Vladimír: Z Prahy do GULAGu aneb překáželi, Bystrov a synové, Praha 1999
Hajčík, Gustav, Volejník, Jaroslav: Nezapomínáme. Fakta a data o památných dnech a událostech boje proti fašismu, Praha 1956
Chocholatý-Gröger, Franz: Šlonzáci a Volksliste, CS-magazín 7/2005, www.cs-magazin.com
Kučera, Jaroslav: Statistische Berechnungen der Vetreibungsverluste – Schlußwort oder Sackgasse? in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994
Kárný, Miroslav: Die tschechoslowakischen Opfer der deutechen Okkupation in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994
Škorpil, Pavel: Probleme bei der Berechnung der Zahl der tschechoslowakischenn Todeopfer des nationalsozialistischen Deutschlands in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994