DVE OPOSICE
NEKDY V TÉTO DOBE ZACÍNAJÍ EXISTOVAT DVE OPOSICE, PUSOBÍCÍ PARALELNE VEDLE SEBE. Jedna, ta dobre viditelná, estébácká a promoskevská, složená z vybraných LEVICOVÝCH disidentu a kádrových posil, dodaných StB nebo prímo KGB. Ti jako na povel zaplavili v letech 1987 – 89 disent, predevším jeho horní patra a zacali jako na bežícím pásu zakládat „oposicní skupiny" a „oposicní casopisy". Pokud vubec chodili za tuto cinnost do vezení, pak nejdríve od roku 1988 a zejména pak až v roce 1989. Vždy nakrátko a pouze tehdy, když bylo nutné opatrit jim pred neduverivou protikomunistickou verejností nezpochybnitelný „oposicní kredit" a tím i verohodnost. Druhá oposice, v zahranicních sdelovacích prostredcích a ve vysílání pro Ceskoslovensko málo patrná, vetšinou vysoce nežádaná, která ovšem o existenci estébáckého pozadí té oficiální oposice nemela ani tušení, byla složena z hlediska StB ze „spotrebního materiálu", tedy z outsideru, kterí po léta bojovali a trpeli v komunistických veznicích a lágrech. Oficiální oposice byla složena z nejlevicovejších disidentu a kádru StB a to jí zustalo do dnešního dne. Autentická oposice odpurcu komunismu v jeho jakékoliv podobe, casto hluboce verících krestanu, se ocitla po 17. listopadu 1989 v situaci, na kterou nebyla pripravena. Držiteli polistopadové moci byla autentická antikomunistická oposice vetšinou zmanipulována, koupena nebo zastrašena, rozptýlena, v umelých konfliktech postavena proti sobe a v této opotrebovací válce, bez financních a technických prostredku a opuštena všemi doma i v zahranicí, když zahranicí bohužel vždy jednoznacne podporovalo estébáckou oposici, prestala hrát jakoukoli významnejší politickou roli. Tato situace zatím dodnes trvá…
PETRUŠKA ŠUSTROVÁKONTRA DOKUMENTYRÍMSKÉ PROKURATURY
Zajímavou postavou vypiplaného a StB stvoreného „revolucionáre" je pravdepodobne i disidentka PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, puvodne veznená clenka ultralevicového trockistického HNUTÍ REVOLUCNÍ MLÁDEŽE, vedeného PETREM UHLEM. Po procesu s undergroundovou skupinou Plastic People a dalšími lidmi v letech 1976-77 se stala „pokladní", spravující zahranicní financní pomoc, urcenou na podporu pronásledovanému undergroundu. Tento financní fond nakonec beze stopy zmizel, aniž by jakýmkoli zpusobem posloužil boji proti komunistické diktature… Podle pramenu rímské prokuratury, která vyšetruje cinnost komunistické StB, a to zejména v souvislosti se zavraždením významného italského krestansko-demokratického politika a ministerského predsedy Aldo Mora levicovou teroristickou organisací Rudé brigády, je zrejmé, že Petruška Šustrová pravdepodobne spolupracovala nejpozdeji od poloviny 80. let s 1.Správou StB (komunistická rozvedka). Byla zrejme zpravodajsky pripravovaná jako každý jiný agent rozvedky, pouze s tím rozdílem, že byla vysazena do disidentského prostredí, ve kterém se pohybovala jako ryba ve vode. Tohle všechno opet s prípravou na plánovaný státní prevrat za sovetských podmínek. Petruška Šustrová se v roce 1987 pripojila k redakci samizdatu Strední Evropa, kde rovnež sehrála významnou roli. „Pravicový samizdat" Strední Evropa byl založen v roce 1982 (ROGER SCRUTON, ALENA HROMÁDKOVÁ a RUDOLF „PIXA" KUCERA) a jeho levicovejší moravská mutace PROGLAS (Richard Rychlík – bratr „Šabatova kone" v OF i v tzv. „televizní krizi" Bretislava Rychlíka a František Mikš, v dobe „televizní krize" clen Rady CT), byla založena v roce 1987. Velmi zajímavé podrobnosti o zakládání tohoto „pravicového" samizdatu prineseme v nekterém z príštích císel. Jak vyplývá ze zprávy o práci komunistické rozvedky, zverejnené v NN 03/2001: „INFORMACE PRO MINISTRA VNITRA O SOUCASNÉM STAVU A SITUACI VE ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBE FMV", 90% AGENTURY KOMUNISTICKÉ ROZVEDKY PRACOVALO NA DOMÁCÍM ÚZEMÍ PROTI VNITRNÍMU NEPRÍTELI!!! Po roce 1989 nastupuje Petruška Šustrová spolu s Janem Rumlem (syn vysoce prominentního komunisty JIRÍHO RUMLA – dlouholetého zahranicního zpravodaje Rudého práva, který mel údajne v 60. letech školit kádry komunistické rozvedky pred jejich vysazením proti demokratickému Západu!!!!!) na ministerstvo vnitra, konkrétne na 1. Správu StB (tedy na komunistickou rozvedku – jiste pouze cirou náhodou), aby ji spolecne ocistili… I zde plní pri tomto „cistení" instrukce velmi svedomite: Bylo zabráneno nejen likvidaci komunistické rozvedky jako instituce, zverejnení jejich, z politického hlediska super výbušných archivu, ale i zásadním systémovým i personálním zmenám, které by v konecných dusledcích odhalily rozhodující podíl sovetské rozvedky a jejich domácích kádru na „revolucních" prevratech v komunistickém bloku. Stejným zpusobem se lidoveckému ministru vnitra RICHARDU SACHROVI, údajne agentu VKR, podarilo uchránit III. Správu StB, vojenskou kontrarozvedku, kterou predal už 4. ledna 1990, tedy ješte pred „proverkami", z ministerstva vnitra komunistické armáde. Byla prejmenována na Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) a šéfem se stal komunistický gen. Jan Duchek. Komunistická armáda, vedená v letech 1992 – 1997 funkcionári KDU-CSL ve funkcích ministru obrany, si kontrarozvedku uchránila pred jakýmikoli zmenami nebo dokonce pred zverejnením jejich kádru a to pro její další použití v zájmu posílení své autonomní moci. Stejne tak si dokázala uchránit ve všech smerech klícovou Zpravodajskou správu Generálního štábu CSLA (dnes Rozvedku generálního štábu), o jejíž existenci naprostá vetšina obcanu-danových poplatníku dosud ani neslyšela. Aby to tak zustalo i do budoucna, je svedena veškerá pozornost rozhorcené verejnosti, presne dle nekterých záložních variant puvodního plánu „sametové revoluce", na pomerne lehce postradatelný „spotrební materiál" – StBáky z II. Správy StB (boj proti vnitrnímu nepríteli). Další proverky PETRUŠKA ŠUSTROVÁ rídila na Ministerstvu vnitra. Její podpisy pod schvalovacími protokoly komunistických a estébáckých superkádru dodnes desí… Pozdeji PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, spolu s PETREM UHLEM, JUDr.MILANEM HULÍKEM, LENKOU MARECKOVOU-HOFMANNOVOU (po mnohaletém pusobení ve vezenství dnes v Kancelári presidenta republiky) a dalšími podobnými kádry, rídila další proverky, tentokrát v justici. Podle ocekávání obdobným zpusobem, jako v komunistické rozvedce a na vnitru. Tahle skupina nechala prakticky všechny komunistické soudce na svých místech… Jak je videt, „nekdo" za nás udelal „tlustou cáru za komunistickou minulostí" už dávno pred listopadem…
VEROHODNOST JANA RUMLA KONTRA DOKUMENTY RÍMSKÉ PROKURATURY A ZDRAVÝ ROZUM
JAN RUML je podle nekterých pramenu veden jako agent 1. správy StB, podle jiných pouze jako NO (neprátelská osoba). V každém prípade si antikomunista RUML musel necím opravdu významným získat duveru soudruhu z StB a jejich nadrízených sovetských poradcu, že již v roce 1987(!!!!!) dochází na II. Správe StB k faktickému ukoncení jeho svazku jako NO a jeho svazek byl uložen do klidu. Jinými slovy: Antikomunistický vudce Jan RUML nemel od roku 1987 odposlouchávaný telefon, kontrolovanou poštu, nebyly na nej nasazovány milenky – agentky Stb, ani nebyl sledován!!!!! O takových privilegiích se jiným odpurcum komunizmu mohlo opravdu jenom zdát. V každém prípade o faktickém ukoncení evidence jednoho z vudcu oposice JANA RUMLA jako NO musel být vyrozumen také sovetský poradce, který uvedený postup schválil… Pokud tomu snad ješte nekdo nerozumí, stací se seznámit s oficiálním životopisem Jana Rumla v encyklopedii KDO JE KDO. Práve v onech 3 letech, kdy komunistická StB ztratila zájem o osobní svazek, vedený na neho jako na NEPRÁTELSKOU OSOBU(!!!), vyvíjel Jan Ruml své vubec nejvetší „protistátní" aktivity: Založil nejduležitejší oposicní periodika, jaká kdy oposice mela (LIDOVÉ NOVINY, casopis SPORT, ze kterého se v listopadu 1989 vytvoril zpravodaj INFORMACNÍ SERVIS Obcanského fóra – dnešní RESPEKT, pracoval jako redaktor nejduležitejšího casopisu demokratické oposice INFORMACE O CHARTE, dnes na Internetu na www.cibulka.cz, atd.). Je v této souvislosti velmi zajímavé, že méne privilegované aktivisty oposice za mnohonásobne(!!!) menší rozsah jejich cinnosti komunistická StB ve stejné dobe nemilosrdne veznila. Ti zrejme nemeli své svazky NO, tj. svazky pro komunismus a sovetskou okupacní správu neprátelské osoby, na rozdíl od Jana Rumla a rady dalších „vyvolených" „bojovníku proti komunismu", uzavreny a uloženy do archivu… S temi zrejme režiséri divadelního predstavení „sametová revoluce 17. listopadu 1989" do hlavních rolí od samého zacátku nepocítali… Vetší vzdání pocty charakterum, odvaze a duchovní síle dnes už zcela neznámých odpurcu komunismu, si za dnešní politické situace lze jen steží predstavit.
Okolnost, že to byl práve JAN RUML, kdo spolu s Petruškou Šustrovou (pravdepodobnou agentkou komunistické rozvedky), odchází po 17.11.1989 jako „cistic" na 1.správu Stb, dává nejlepší odpoved na otázku, kdo je to Jan Ruml nebo co od nej ješte mužeme cekat. Mnoho odpurcu komunismu kdysi neverícne žaslo, když si teatrální antikomunista RUML dovolil pozval pracovat do svého sekretariátu vysokého dustojníka StB (nebo i KGB?) Jana Belícka. Ten byl od jara 1989 poradcem nácelníka StB generála Lorence a tedy si pouze prenesl svou židli o pár kancelárí dál… V každém prípade zrejme vedel mnohé o tzv. agentech kategorie F. (Viz. NN 17/2000: „KDO JSOU AGENTI F").
Naposledy na sebe JAN RUML upozornil jako ideologický cenzor, kdy spolu s pravdepodobným agentem KGB a KTS „MUKem", dále Michaelem Žantovským a privatisátorem Havlova Barrandova Václavem Marhoulem urcovali, kdo muže vystoupit na podiu pred budovou CT na Kavcích horách a kdo muže vystoupit na Václavském námestí na demonstracích „ZA SVOBODU SVOBODY SLOVA (JEN PRO POLITICKY SOUHLASÍCÍ) A ZA NEZÁVISLOST VEREJNOPRÁVNÍ TELEVIZE (NA JAKÉKOLIV FINANCNÍ KONTROLE)" v souvislostí s umele vyvolanou krizí kolem CT. Výberem levicových recníku RUML a spol. prokázali, že jablka nepadla v jejich prípade daleko od stromu (viz. Jirí RUML, JIRÍ a HANA ŽANTOVŠTÍ atd.). Rozsáhlou nekolikadílnou analýzu „televizní krize" najdeme v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!".
V prípade Jana Rumla je zajímavá i další skutecnost. V databázi MS CR je možno najít pri hledání v obchodním rejstríku jméno Jana Rumla sice ve velmi bohulibé organisaci, ale opet s velmi podivnými osobami, krome jiného i s dustojníkem StB:
Název ICO Založena Ulice PSC
PODPÜRNÝ FOND
PRAHA o.p.s. 25765604 20.05.1999 U Balabenky 6 18000 – PRAHA 8
Celé jméno Narozen(a) Krycí jméno Ulice PSC
RUML Jan 05.03.1953 neurceno Chodská 22, 12000-PRAHA 2
Križan Jirí 26.10.1941 Mánes Branky 285 75645-Branky, okr. VSETÍN
Štein Karel 09.02.1951 neurceno Šípkova 1866 10105-PRAHA 4
Dust.? Zarazení Hodnost Spis
Ano neurceno neurceno 233221
MARTIN FENDRYCH: SCHOPNÝ CLOVEK PRO KAŽDÉ POUŽITÍ
Spolu s RUMLEM prichází na vnitro jako jeho I. námestek známý kriminální živel a soucasne policejní konfident (obé dle informací dobového tisku), nyní redaktor revue XANTYPA, pan Martin Fendrych. O neoverených domnenkách, týkajících se rodinných tradicí, a obdivu k nacistickému Nemecku, zde mluvit nebudeme. V tom by se ostatne nelišil od rodiny Václava Havla. Je však duvodne podezrelý, že v 80.letech vykrádal nebo pomáhal vykrádat letištní zásilky na pražském letišti v Praze-Ruzyni. Na zásah StB, na rozdíl od ostatních spolupachatelu – vykradacu letištních zásilek a prekupníku, z toho vyšel podivuhodne dobre. Existuje duvodné podezrení, že už dávno pred nebo nejpozdeji behem této cinnosti byl získán komunistickou policií ke spolupráci a predán StB. Celá jeho znacne šokující causa, vcetne jeho krycího jména, byla v polovine 90. let zverejnena v deníku Práce redaktorem Pavlem Blažkem!!! Stojí zvlášt za pozornost, že hned po své „letištní anabázi" se Martin Fendrych objevil v centru oposicního prostredí a zacal spolu s Janem Rumlem a Petruškou Šustrovou zakládat práve ty „oposicní" casopisy, o kterých už zde byla rec…
PLK.FRANTIŠEK STÁREK ZVANÝ „CUNAS" A JEHO VEZENSKÉ SVAZKY…
Dalším príkladem zrejme muže být mnohanásobný politický vezen, když nejméne dva poslední tresty vykonával v neuveritelne vlídných podmínkách, a jeden z nejduležitejších aktivistu Charty77 a undergroundu František Stárek, zvaný Cunas. Ten pracoval jako topic ve stejném podniku, jako tajemný pan Vondrácek. Stbák Vondrácek pusobil jako pravá ruka ministra vnitra a reformátora StB Josefa BARÁKA. Ministr BARÁK, na prímý pokyn KGB, reformoval na prelomu 50. a 60. let StB. Pozdeji oba upadli v nemilost, avšak s kádry 1.Správy StB, napojenými na Moskvu, byli ve spojení pravdepodobne po celou dobu svého „civilního" zamestnání. Proto také záhadný pan Vondrácek vedel mnohem dríve než jiní o sílícím tlaku MOSKVY na provedení nezbytných ZMEN, samozrejme za sovetských podmínek. V této dobe pravdepodobne uvádí pan Vondrácek Fratiška Stárka do problematiky této „vysoké hry". Že byl František Stárek zvaný Cunas na listopadový prevrat, provedený 1.Správou Stb, dobre pripraven, dokresluje i jeho bleskový nástup do tajné služby a stažení archivu vnitrního vezenského zpravodajství ze všech veznic, a to ihned na pocátku roku 1990. Tímto krokem získal nejvýbušnejší materiály (po archivech komunistické rozvedky), jaké za období totality vznikly. Do dnešního dne není schopen vysvetlit, kam se ztratily obsahy vezenských svazku, vedených vezenskou „vnitrní ochranou" (vezenská obdoba StB) na nejprominentnejší politické vezne. Kdo je má k disposici, má slavné disidenty v hrsti… Ti, kterí neselhali, pak u nás nejsou prominentní… Z jejich hlediska za tuto cenu jiste žádná škoda…
HRADNÍ NOMENKLATURA A JEJÍ KVALIFIKACE…
Na úvod je treba v zájmu spravedlnosti vyzdvihnout jednu z nejduležitejších zásluh Václava Havla: Jeho výrazne positivní prínos k našemu prijetí do NATO. To mu slouží ke cti. Stejne je treba vyzdvihnout jeho vysoce positivní a konstruktivní oposici vuci protiamerické politice Jana „KATO" Kavana. Na druhé strane je treba ríct, že ne vždy se dokázal obklopit „svými" lidmi. Politika nekterých clenu hradní nomenklatury v urcitých momentech sledovala vlastní nebo cizí zájmy a cíle, které nemusely být v celém rozsahu totožné s predstavami presidenta CR. To vše ovšem z Václava Havla nesnímá jeho zásadní zodpovednost za politiku „Hradu" uplynulých 11 let, bez které by byl úspešný privatisacní puc KGB/GRU 17.listopadu 1989 u nás nemyslitelný:
JIRÍ KRIŽAN
Pravdepodobne na zásah 1.správy StB muže „pracovat" v socialistickém filmovém prumyslu v 80.letech syn za Gottwalda popraveného politického vezne JIRÍ KRIŽAN. Mladý Jirí byl bez ohledu na to prijat na VŠ, dokonce na FAMU, údajne navíc bez prijímacek a pozdeji, již jako dramaturg, vyjíždel do západní Evropy na filmové festivaly. Je evidovaný jako spolupracovník StB pod krycím jménem „MÁNES" a mnohými je dále podezíraný ze spolupráce s KGB. Byl vyznamenán v roce 1988 za svou tvorbu Gottwaldovou cenou… Tu nakonec z propagacních duvodu odmítl. V tomtéž roce se totiž náhle zjevil v centru oposicního dení a jako cerstvý laureát Ceny Klementa Gottwalda, zlocince, který nechal popravit jeho vlastního otce, by v oposicním prostredí nepusobil nejverohodneji… I pres jeho podpis protirežimní petice „Nekolik vet" a rozsáhlé organisacní zajištování sberu dalších podpisu, zustal zamestnán na Barrandove… Po 17.listopadu se stal „dramaturg" KRIŽAN branne-bezpecnostním poradcem VÁCLAVA HAVLA. V letech 1992-96 pak pusobil jako nám. MV CR JANA RUMLA…
MUDr.JAROSLAV H, jehož bratr pracuje na HRADE, zase pro zmenu pašoval pred vítezným Listopadem ze SSSR závadnou literaturu, a to za peclivé asistence a spolupráce KGB. Podle nekterých zdroju obcházel nezávislé struktury a hledal „pašeráky" do své skupiny s jasným upozornením, že jde o bezpecnou akci „Sovetu" a není se proto treba bát.
ALEXANDR VONDRA:
V dusledku nezprístupnení materiálu 1.správy StB nevíme, který reaktivovaný dustojník rozvedky ci jiný príslušník OBRODY pracoval, jiste úplne náhodou, také v Náprstkove muzeu v Praze. Tam totiž práve pusobil mluvcí CH77 Alexandr Vondra, oblíbenec komunistky Rity Klímové a vytipovaný perspektivní kádr pro rychlý postup. Kde jinde, než na Moskvou dodnes spolehlive ovládaném ministerstvu zahranicí. Jeho raketový sametový vzestup po 17. listopadu by tomu všemu presne odpovídal…
KAREL SCHWANZENBERG – RAKOUSKÝ BANKROTÁR – NEJBOHATŠÍ CLOVEK CESKÉ REPUBLIKY!!! Bankrotári a dlužníci ve vysokém postavení, tedy vetšinou lidé orientovaní na úspech ve hmotném svete, kterí by meli podle svého presvedcení v prípade bankrotu nejvíc co ztratit, byli už tradicne nejsnadnejší koristí komunistických tajných služeb. Ty pak mely pouze jedinou starost: Udržet je tesne nad hranicí bankrotu co možno nejdéle a mezitím na ne získat dostatek dalších kompromitujících materiálu… Ke svému dnešnímu, jiste zaslouženému majetku, prišel KAREL SCHWANZENBERG podle neoverených informací na základe dohody s Václavem Havlem. Tomu mel nabídnout zpusob, jak získat zpet nekteré rodinné majetky Havlu, konfiskované za kolaboraci a to predevším Lucernu, za což požadoval pro sebe malickost – pomoc pri navrácení schwanzenbergských majetku v Ceské republice. Jak možno z výsledku i další spolupráce obou stran soudit, zrejme se k oboustranné spokojenosti dohodli… Tomu napovídá i složení NADACE DAGMAR A VÁCLAVA HAVLOVÝCH, kde krome Schwanzenberga potkáme i dobre známé bankére Josefa Tošovského, Pavla Kavánka, dále Jirinu Šiklovou aj. Karel Schwanzenberg je však mužem velkého sveta a velkého využití. Podle zatím neoverených zpráv byl v 80. letech nekolikrát v Sovetském svazu. Možná to má nejaký vztah k už dávno spolehlive prokázané skutecnosti, že vídenské residentury KGB a GRU doporucovaly z hlediska bezpecnosti svým dustojníkum domlouvat si své schuzky se svými agenty v prostorách Schwanzenbergského paláce ve Vídni. Nepochybne pro to existoval pádný duvod. Jiste není náhoda, že i své schuzky se zástupci CIA situoval KGB práve do prostoru Schwanzenbergského paláce. Stejne tak není náhoda, že si Karel Schwanzenberg, podle západních kritérií neschopný podnikatel, financuje ze snadno získaných ceských majetku své vlastní informacní a vlivové nástroje, shodou okolností hodne sametove levicové: napr. už nám dobre známý RESPEKT a snad ješte levicovejší LITERÁRNÍ NOVINY Jakuba Patocky. Role Karla Schwanzenberga pri dosazení generálního reditele verejnoprávní televize Mgr.Dušana Chmelícka, syna posledního krajského nácelníka StB Prahy a Stredoceského kraje plukovníka Antonína Chmelícka, který hrál duležitou roli v událostech „sametové revoluce", je popsána v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!".
Šéfem vojenské Kanceláre prezidenta republiky je od roku 1990 nepretržite brig. gen. Ladislav Tomecek, bývalý velitel raketového vojska ZVO, podezrelý ze spolupráce s GRU… Doufejme, že v tom prípade alespon s jejím proamerickým krídlem…
V prípade „hradní nomenklatury" by však pouhý výcet všech podobne profilovaných kádru presáhl rozsah této analýzy. Stací si však procíst Necenzurované noviny z let 1991 – 1996, dnes k disposici na Internetu.
MINISTERSTVO ZAHRANICÍ A MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ
Po vítezství „pravice„ v roce 1992 prebírá mocenskou kontrolu nad ceským ministerstvem zahranicních vecí po bývalém prominentním komunistovi a mnohaletém zahranicním zpravodaji Jirímu Dienstbierovi bývalý komunista a sovetský obcan polské národnosti Josef Zieleniec… Ten se stal podle všeho ceským obcanem v roce 1992 nebo 1993… Urcujícím faktorem pro jeho kariéru je skutecnost, že jeho otec pracoval v KOMINTERNE v MOSKVE, a to spolu s pozdejším clenem ÚV KSC soudruhem KOUCKÝM. Jan Koucký (23.06.1953), syn soudruha Kouckého, vstoupil do „pravicové" ODS a tam podle svých predstav spolubudoval „pravicovou politiku" na úseku školství. Výsledkem této „pravicové" politiky ODS byla neprehlédnutelná skutecnost, že nekolik let stál v cele UK pravdepodobný agent KGB a chartista RADIM PALOUŠ (alespon podle pramenu rímské prokuratury, vyšetrující cinnost StB a KGB proti italské demokracii. Tato cinnost dnes spocívá krome mnoha jiného i ve vysílání vybraných studentu a vedcu na studium nebo stáže na Západ do zájmového prostredí KGB/GRU…). Jeho syn Martin Palouš je po volebním vítezství CSSD 1.námestkem ministra zahranicí Jana „KATO" Kavana, koordinátora všech ceských tajných služeb, který si Martina Palouše se znalostí veci zvlášt vyžádal… Nemusíme doplnovat, že je to práve „sametový nomenklaturní kádr" a oficiálne uznávaný chartista Martin Palouš, který práve v techto dnech pripravuje neustále odkládanou a zmekcovanou rezoluci o porušování lidských práv na Kube. Tato rezoluce, z ceské strany už možná dokonce poslední, je v konecném dusledku prosovetská a není dostatecne loyální ani k USA ani k našim partnerum a spojencum v NATO. O naléhave nutné a velmi durazné podpore kubánských obráncu lidských práv a politických veznu komunismu radeji vubec nemluve…
RSDr.OLDRICH HROMÁDKO A JEHO SNAŽIVÁ PARTA…
Osobou, která v roce 1990 dohlížela za OF na bezproblémový nástup Jana RUMLA a jeho družiny na vnitro a do tajných služeb, byl soudruh plukovník Oldrich HROMÁDKO. Bývalý nácelník ostrahy komunistických koncentracních táboru, vybudovaných v prostoru uranových dolu na jáchymovsku, tedy smutne proslulého oddílu JERÁB, jehož mladí komunistictí príslušníci se proslavili mucením a strílením veznu jako za nacismu. Z uvedeného je patrno, že nejvetším komunistickým zlocinem JANA RUMLA a PETRUŠKY ŠUSTROVÉ bylo, jak se alespon mnohým zdá, bezchybné splnení úkolu uložených predlistopadovými kádry komunistické rozvedky. ONI NA PRELOMU ROKU 1989/90 ZREJME NETUŠILI, ŽE SE BRZY ROZPADNE VARŠAVSKÁ SMLOUVA, NEREFORMOVATELNÝ SOVETSKÝ SVAZ NEPREŽIJE TRANSFORMACNÍ CHAOS A JEDNOU BUDEME CLENY NATO. JEJICH ÚKOLOVÁNÍ KOMUNISTICKOU ROZVEDKOU V SOUVISLOSTI S PLÁNOVANÝM PREDÁNÍM MOCI BYLO DO ROKU 1990 JEDNOZNACNE PROSOVETSKÉ, PODPORUJÍCÍ PRÁVNÍ KONTINUITU S KOMUNISTICKOU DIKTATUROU, TEDY BEZTRESTNOST PRO KOMUNISTICKÉ ZLOCINCE A NEDOTKNUTELNOST NAKRADENÝCH KOMUNISTICKÝCH MAJETKU. TYTO DVE ROZHODUJÍCÍ PRIORITY SE NEJEN U NICH, ALE BEZ VYJÍMKY U CELÉ OFICIÁLNÍ CESKÉ POLITIKY A U JEJICH MASMÉDIÍ, DO DNEŠNÍHO DNE BOHUŽEL NEZMENILY… JEDNOU ZA SVUJ ŽIVOT VE ZLU A VE LŽI VŠICHNI ZAPLATÍME VYSOKOU CENU!!!
SELHÁNÍ DEMOKRATICNOSTI CESKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB
Odpovednost za zakonzervování sovetských podmínek predání moci, provedených 1.správou StB ve vztahu k 17.listopadu 89, nese také Oldrich Cerný, dlouholetý polistopadový šéf ÚZSI, nástupnické organizace 1.Správy StB. Ve všech smerech velmi podezrelá postava. Oldrich Cerný pracuje v soucasné dobe v samizdatové knihovne Libri Prohibiti, Senovážné nám. 2, v Praze, vedené politickým veznem Jirím Gruntorádem. Možná tam vyhodnocuje stupen dnešní nebezpecnost obsahu zpravodaje „INFORMACE O CHARTE 77" z let 1977-90 a sdelení Výboru na obranu nespravedlive stíhaných (VONS) pro soucasné držitele moci. STUPEN NEBEZPECNOSTI JE OPRAVDU VYSOKÝ!!! JAK PRO NEKTERÉ Z NICH OSOBNE, TAK ZEJMÉNA PRO JEJICH POLISTOPADOVÉ KOMUNISTICKÉ PARTNERY V POLITICKÝCH A REPRESIVNÍCH SLOŽKÁCH STÁTNÍ MOCI. Škoda že Oldrich Cerný místo toho neudelal to, za co ho naši obcané-danoví poplatníci tak dobre a tak dlouho platili: Tedy aby v cele CESKÉ rozvedky bránil jejich zájmy. Ruský státní organisovaný zlocin ovládl ve spolupráci s domácí komunistickou a estébáckou mafií Ceskou republiku a ceská rozvedka si toho ani nevšimla, natož, aby burcovala obcany a bila na poplach. Za neco takového by je v KGB/GRU zrejme nepochválili… Pro srovnání: Podobný problém rešila v 60.letech MI-6 krome mnoha jiného napr. i skrytou podporou série „Bondovek", které mobilisovaly svetovou demokratickou verejnost proti komunismu. Je treba ovšem priznat, že MI-6 má za úkol, zrejme na rozdíl od ceských tajných služeb, zájmy vlastních obcanu-danových poplatníku dusledne chránit, treba i za cenu nasazení vlastních životu…
VYDAVATELSTVÍ 68 PUBLISHERS JOSEFA A ZDENY ŠKVORECKÝCH A KOMUNISTICKÉ ROZVEDKY…
Na základe zde uvedených informací mužeme rovnež spekulovat o stále sílících dohadech, týkajících se skutecné úlohy vlivného exilového vydavatelství 68 Publishers manželu ŠKVORECKÝCH v Toronte. Práve v kanadském Toronte pracuje po desetiletí velmi silná skupina vlivové agentury komunistické špionáže. Vyvrátit silné podezrení, že celosvetove pusobící zásilková služba torontského vydavatelství 68 Publishers fungovala jako ideopolicie KSC a její StB, muže jedine porovnání adres predplatitelu nových titulu tohoto vydavatelství s dochovanou evidencí NO v archivech StB. A samozrejme i se seznamem na to navazujících „opatrení" StB proti zvlášte radikálním predstavitelum exilu z rad predplatitelu exilové literatury u manželu ŠKVORECKÝCH. Zásilková služba totiž mohla fungovat jako vynikající mapování hodnotové a názorové orientace predstavitelu celého ceského a slovenského politického i ekonomického exilu. Vzhledem k tomu, že manželé ŠKVORECTÍ jsou jedinými oficiálními emigranty, kterí si na potemkinovské sametové pomery v CR nejenom nestežují(!!!), ale naopak po celém svete vymoženosti sametového komunismu velmi hlasite chválí, zatímco JINÍ SE JIŽ ZNECHUCENE DO EXILU DOBROVOLNE VRÁTILI (v poslední dobe napr. diplomat DRÁBEK, který o pomerech v CR dokonce napsal nekolik knih), mužeme a musíme o podobných podezreních velice vážne uvažovat. Duveru ve verohodnost manželu ŠKVORECKÝCH neposílí ani už známé skutecnosti, jako je prokázaná spolupráce ZDENY ŠKVORECKÉ s II. Správou StB (boj proti vnitrnímu nepríteli), ani její cesty na Západ v roli zájezdové „dežurné", ve které dohlížela na politickou spolehlivost ostatních clenu zájezdu, nebo její zurivá obhajoba, ne bezprávných obetí teroru komunistické strany a její StB, ale naopak osob s StB spolupracujících, tedy predevším obhajoba sama sebe… Její desinformacní kniha „Osocení", vydaná v roce 2000 podvodným zpusobem v PRÁVNE NEEXISTUJÍCÍM brnenském vydavatelství HOST „disidenta" DUŠANA SKÁLY z okruhu JAROSLAVA ŠABATY, ji usvedcuje nejlépe. Není rovnež známo, že by kdy manželé ŠKVORECTÍ požadovali denacifikaci komunistického Ceskoslovenska, že by požadovali potrestání všech komunistických zlocincu, kterí pri páchání svých zlocinu na jinak smýšlejících postupovali podle tehdy platných komunistických zákonu nebo že by žádali konfiskaci komunistických majetku, stejne tak, jako komunisté konfiskovali cizí majetky. Duveru neposílí ani nadšená obhajoba levicových idejí z pera JOSEFA ŠKVORECKÉHO, jenž byla puvodne urcena pro zahranicní publikum a která tvorí záver knihy Dokumentacní komise sdružení politických veznu komunismu Klubu231, dokumentující s drastickou otevreností dodnes nepotrestaná komunistická zverstva. Vetší urážku obetem komunismu si už JOSEF ŠKVORECKÝ dovolit nemohl… Kniha i doslov JOSEFA ŠKVORECKÉHO je ceským a slovenským ctenárum k disposici na Internetu na www.cibulka.cz nebo www.cibulka.com na stránce sdelení VÝBORU ZA ODSOUZENÍ NESPRAVEDLIVE NESTÍHANÝCH (VONN). V každém prípade Dr. LADISLAV FEIRABEND, zásadní odpurce spolupráce exilové vlády v Londýne s Moskvou behem II. Svetové války, vydal své vynikající pameti nikoliv u manželu ŠKVORECKÝCH, ale v Londýne u ALEXANDRA TOMSKÉHO, tedy u politicky a krestansky konzervativne orientovaného nakladatele. To vypovídá o mnohém…