V roce 1986 jsem v Kanadě, kde jsem tehdy žil, se zájmem sledoval veřejnou debatu, na kanadské poměry skandál, v souvislosti s výzkumem profesora na University of Western Ontario v Londonu, Ontario, jménem J. Philippe Rushton. Jeho výzkum se točil okolo měření IQ a velikosti mozků v souvislosti s rasovým původem. Kanada je obývaná lidmi všech ras a nedávné přistěhovalecké vlny z Hongkongu a Afriky zřetelně dodaly Rushtonovi spoustu studijního materiálu.
A tak Rushton se svými asistenty měřil a počítal, pak vydával vědecké práce, ze kterých mohl kanadská média a politiky trefit šlak. Ze studií vyplývalo, že existuje rozdíl v IQ a ve velikosti mozku mezi lidskými rasami. Došel k závěru, že orientálci (=Číňané) mají nejvyšší průměrné IQ, následování caucasians (= běloši) a poslední byli černoši. A to byl ten problém – černoši nechtěli být poslední.
A tak byl profesor Rushton vláčen špínou a blátem, napadán a zesměšňován. Mezi hlavní zesměšňovatele patřil David Suzuki, Kanaďan japonského původu, který svou kariéru začal jako genetik a skončil jako člen NDP/komunista. Případně zájemce o další podrobnosti odkazuji na Internet, kde si mohou relevantní informace vyhledat via Google klíčovými slovy "Philippe Rushton", "UWO" a "David Suzuki".
Na tento případ jsem si vzpomněl nedávno při diskusi v cs-clubu, kde jsem předložil téma charakterového, morálního, kulturního, sociálního a inteligenčního úpadku průměrné populace na území bývalého Československa v posledních 60 letech. Byl jsem okamžitě napaden a obviněn z rasismu, jako kdyby česká nebo slovenská národnost byla rasa.
Pokud ty různé úpadky chcete nějak vysvětlit:
Úpadek charakterový: Proč český národ považuje za svůj národní symbol postavu Josefa Švejka, člověka, který, pokud nebyl blb, tak úspěšně blbství předstíral, jako životní ideologii? Proč nelze sestavit seznam jednoho sta žijících a veřejně známých Čechů, které lze bez výhrad a pochyb označit jako charakterní? A to prosím používám jako diskvalifikaci jen výskyt jedince v Cibulkových seznamech, jeho členství v KSČ, jasnou kolaboraci s komunistickým režimem a takové věci. Pokud někdo kdysi nakopl sousedova psa, poplácal sousedku po zadku, spočinul na ní vilným okem anebo se někde opil – takové prohřešky považují za minimální, k diskvalifikaci nedostačující.
Úpadek morální: Udávání sousedů a bližních se stalo pravidlem a nikoliv výjimkou. Cibulkovy seznamy budou ještě dlouho viset nad morálním svědomím českého národa jako Damoklův meč. K vidění na http://www.cibulka.com – najděte si tam strejdu!
Úpadek kulturní: Bývalé Československo i nástupnické republiky nebyly schopny za posledních 60 let nijak významně přispět k světové vědě a kultuře. Viz článek http://www.humintel.com/clanek58.htm nebo Coxovu studii tří set nejznámějších géniů – k vidění na adrese http://members.shaw.ca/delajara/Cox300.html – není mezi nimi ani jeden Čech.
Úpadek sociální: Přestože vliv komunismu na většinu neduhů české a slovenské společnosti je dostatečně znám a dokumentován, nebyla česká a slovenská společnost schopna se od této minulosti očistit a distancovat – naopak hrdě zachovávají právní, kulturní a sociální kontinuitu s komunistickým režimem, ať už je to v oblasti platných zákonů anebo nejpopulárnějších umělců či kulturních veličin a ikon. Seznamy podpisů anticharty i dnes aktivních populárních osobnosti jsou k vidění na http://www.humintel.com/scans.htm.
Úpadek inteligenční: Diskriminační vzdělávací politika komunistického systému za posledních 50 let způsobila nejen odchod mozků (brain-drain), ale produkovala populaci, neschopnou soutěže v mezinárodním nebo jen pouze evropském měřítku. Viz http://www.humintel.com/idioti.htm z časopisu Respekt nebo Reflex, už nevím. Dále vezměte v úvahu několik vědecky (jak jinak) pojatých tabulek a statistik, jako třeba hodnocení zemí podle poměru počtu získaných Nobelových cen k počtu obyvatel (Nobelovy ceny „za mír" se nepočítaly, to by tak scházelo, aby i Palestina předběhla Českou republiku!), což je na adrese http://members.shaw.ca/delajara/Nobels.html, anebo dokonce zkoumající vztah mezi počtem Nobelových cen získaných obyvateli té které země a průměrným IQ obyvatel té země – což je k vidění na http://members.shaw.ca/delajara/NationalIQs.html .
Moje základní premisa byla, že k charakterovému, morálnímu, kulturnímu, sociálnímu a inteligenčnímu úpadku průměrné populace na území bývalého Československa v posledních 60 letech došlo z těchto několika důvodů:
1) eliminací židovského obyvatelstva v době německé okupace a odchodem přeživších Židů do zahraničí krátce po válce. Byl to značný úbytek mozků (brain-drain), zvážíme-li, že židovské obyvatelstvo tvořilo velkou část obchodní a kulturní komunity země a že šlo řádově o statisíce lidí
2) odsunem/vyvražděním německého a maďarského obyvatelstva v době poválečného odsunu. Stejná situace jako v případě židovského obyvatelstva, šlo o zhruba 3 miliony lidí
3) odlivem/snížením hladiny genetického fondu odchodem českého a slovenského obyvatelstva do zahraničí v období 1948-1989 – podrobně vysvětleno níže – jednalo se o nejméně jeden milión inteligentních, charakterních a většinou i vysoce kvalifikovaných lidí
4) decimací charakterového, morálního, kulturního, sociálního a inteligenčního potenciálu komunistickým systémem v období 1948 až dodnes. Komunistický režim systematicky bránil v získání jakkoliv devalvovaného vzdělání dětem z rodin, které považoval za "třídní nepřátele". Tímto způsobem vznikla nová rádoby intelektuální elita země, která své znalosti a kvalifikaci získala jen vlivem členství svých rodičů v KSČ nebo jiného druhu jejich kolaborace s režimem a nikoliv díky svému vrozenému talentu a nadání. Tato podřadná, ale zato komunisty schválená elita země, včetně předních vědců, ekonomů, profesorů a lékařů, řídí celou Českou republiku a Slovensko dodnes a produkuje další novou generaci.
Uznávám, že výjimky jsou možné, ale všeobecně platí, že hloupý, neschopný, nemorální a zdemoralizovaný učitel těžko vyprodukuje chytrého a schopného žáka, studenta nebo absolventa školy. Tvrdím, že komunisté se na českém a slovenském národě dopustili intelektuálního holocaustu a morální genocidy a měli by za něco takového být pohnáni k zodpovědnosti i teď po 15 letech.
Kromě výše uvedeného neštěstí mělo bývalé Československo štěstí, protože ke konci druhé světové války nedošlo k významnějšímu promíchání genetického fondu zrozením děti, počatých při znásilnění českých a slovenských žen sovětskými vojáky. Takové štěstí už například nemělo obyvatelstvo na území bývalého východního Německa, kde se v přiměřeně době po skončení války narodilo téměř 2 milióny dětí, jako následek znásilnění německých žen sovětskými vojáky. Je to popsáno v knize The Fall of Berlin 1945 – Antony Beevor, strana 31. Snad to je příčinou animozity mezi Wessies (obyvatelé západní části Německa) a Ossies (obyvatelé východního Německa). Podle Wessies jsou Ossies "úplně jiní Němci".
Druhým důležitým faktorem je postupné snižování kvality genetického fondu v bývalém Československu stálou a nekončící emigrací. Dle údajů UNHCR (United Nations High Commission for Refugees, http://www.unhcr.org) opustilo Československo mezi lety 1948 až 1989 něco málo přes milion etnických Čechů a Slováků. Mimo snížení kvality genetického fondu šlo i významný brain-drain (odchod mozků) stejně tak jako v případě vyvraždění/odchodu židovského obyvatelstva. Probíhalo to v několika vlnách, počínaje vlnou "únorovou" (po únoru 1948), kde šlo o zhruba 200 tisíc lidí, mezi léty 1950 až 1967 průměrně uteklo do ciziny 10 až 50 tisíc lidí ročně. Další větší vlna byla "posrpnová" (po srpnu 1968), kdy rovněž odešlo zhruba 200 tisíc lidí a v následujících letech se průměrný odchod opět pohyboval mezi 10 až 50 tisíci lidí ročně.
Nejnovější vlnou je vlna "polistopadová" (po listopadu 1989), dosud dobře nezmapovaná, ale jedná se opět o významný počet lidí – zhruba okolo půl miliónu lidí (jen v USA se k této vlně řadí okolo 120 tisíc lidí, přišlých po listopadu 1989 a dodnes většinou nelegálně zůstávajících v USA) mezi listopadem 1989 až květnem 2004. Tato emigrační vlna se ovšem definičně vymyká z příslušnosti k vlnám předchozím, protože vlastně poprvé (a oproti zvyku vln předchozích) za posledních 60 let odcházeli do zahraničí i lidé bez vzdělání a kvalifikace často bez úmyslu se trvale v zahraničí usadit, pouze s úmyslem "si někde vydělat peníze", taktéž se často po neúspěchu do původní země vracející, takže z pohledu ČR a SR to vlastně ani nebyl žádný únik mozků (brain-drain).
Do výše uvedených počtů je třeba zahrnout i 3 miliony odsunutých etnických Němců (a 270 tisíc zavražděných Němců při odsunu – i když soudruzi historici z Česka tvrdí že to bylo jen 10-20 tisíc) a několik desítek tisíc etnických Maďarů odsunutých že Slovenska.
Při tom všem bych chtěl zdůraznit, že netvrdím, že česká národní bezcharakternost je genetického původu – pouze se táži, neboť ještě nemám k dispozici výsledky probíhajících studií.
Jak je všeobecně známo, je fylogeneze vývoj druhu, tedy mravence, člověka jako druhu (zvaného "mravenec","člověk"), kdežto ontogeneze vývoj určitého mravence, určitého člověka, třeba Franty Vonáska nebo Václava Mamlase. Čili, budeme-li mluvit o nějaké národní vlastnosti, půjde o fylogeneticky podmíněnou (zakódovanou) vlastnost (třeba záliba v udávání), budeme-li popisovat Frantu Vonáska, který udával, až se kouřilo, nebo nějakého českého Pavlíka Morozova, který udal i svoje rodiče, půjde o kombinaci fylogenetických a ontogenetických vlivů. Kdyby to byly u něj výhradně fylogeneticky podmíněně vlastnosti, tak by se, až na řídké výjimky, chovali všichni Češi. Pokud by se udávání v rámci Čehúnstva drželo ve snesitelných mezích (drželo?), dalo by se mluvit výhradně o ontogenních příčinách udávání (získá-li jedinec sklon k udávání výchovou, napodobením vzoru a podobně).
Jenže všichni víme, jak to s udáváním bylo a je.
Jak dál, rodáci?
—–
Zdroje a doporučená literatura:
Antony Beevor – The Fall of Berlin 1945