No a pak byli manželé Koecherovi z Československa. Ale o tom se ve vašich starovinách nedočtete dodnes (staroviny je můj výraz pro vaše noviny, protože v nich není nic nového, všechno při starém). Začátkem roku 1982 se americká FBI dozvěděla od československého špióna, který šťastně přeběhl na americkou stranu, že Karel Koecher, překladatel tajných dokumentů pro CIA ve skutečnosti pracuje pro československou rozvědku.
Karel Koecher a jeho manželka Hana přišli do USA z Československa (přes Rakousko, kam odešli začátkem roku 1965) 4. prosince 1965. Karel byl důstojník zpravodajské služby Státní bezpečnosti, pověřený úkolem získat zaměstnání ve vládních úřadech USA, nejlépe v CIA a pak všechno, co se dozví, vykecat přes StB Rusům. Jeho manželka Hana měla funkci kurýra, původně pracovala jako laborantka, později často cestovala jako obchodnice s diamanty a tak odvážela zprávy od Karla a přivážela peníze od československé tajné služby.
Karel Koecher se narodil 21. září 1934 v Bratislavě a v roce 1939 se s rodiči přestěhoval do Prahy. Členem komunistické strany se stal v roce 1958. Česká StB začala Karla Františka Koechera – jak znělo jeho celé jméno – cvičit jako špióna v roce 1962. O rok později se Karel Koecher seznámil s Hanou Pardamcovou (narozenou 8. ledna 1944 v Táboře), devatenáctiletou překladatelkou, která už v těch devatenácti letech byla přesvědčenou členkou Komunistické strany Československa. Jak zvládla tato 160 cm vysoká, v pravých a drahých kožešinách si libující, dle různých svědectví neobvyklé dobře vypadající mladá soudružka, být najednou tak příjemná a přitažlivá a ještě členka KSČ – není známo. Krásná a komunistka! Jaké plýtvání DNA materiálu! Svatbu měli po tříměsíční známosti.
Po příjezdu do USA začal Karel Koecher v roce 1967 pracovat pro Radio Free Europe a zároveň studovat na Columbia University, kde v roce 1970 získal titul Ph.D. ve filozofii a certifikát z Columbia's Research Institute for Communist Affairs. Jedním z jeho učitelů byl Zbigniew Brzezinski, později poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost. Koecher také pracoval jako ass. professor na Wagner College.
Koecher, zcela jasně velmi inteligentní muž, měl zajímavou krycí legendu. Předstíral, že je zuřivý antikomunista (přestože jeho a manželčino členství v KSČ nezůstalo tajemstvím) a tvrdil, že ho československé rádio v Praze vyhodilo z práce, protože měl kritické komentáře o životě v komunistické zemi. Kvůli jejich členství v komunistické straně měli Koecherovi problém získat americké občanství, ovšem Koecher si vzpomněl na své dávné židovské předky, stal se členem YMHA (Young Men's Hebrew Association) a požádal o pomoc Bellu Abzug, feministicky-mírovou židovskou aktivistku ruského původu, která byla v té době členkou amerického Kongresu – a problém byl vyřešen. Od svých profesorů že školy obdržel vynikající doporučení a použil je ve své žádosti o zaměstnání v CIA.
Předtím, než byl pro zaměstnání u CIA schválen, musel Koecher projít jako každý jiný žadatel i polygrafem – detektorem lži. A neprošel. Mašinka hlásila, že Koecher je lhář. Přistižený lhář Koecher si bleskově vymyslel – možná spíš i dřív připravil – komplikované vysvětlení o tom, proč je tak strašně nervózní. Že prý ho nedávno vyšetřovalo FBI a tak ho chudáčka strašně vyděsilo, že on je z toho pořád ještě nervózní. Mašinka Koecherovy lži nesežrala, ovšem operátor mašinky ano – a označil Koecherův papír výsledkem, že prošel.
A tak se 5. února 1973 stal Karel Koecher překladatelem pro CIA s oprávněním překládat přísně tajné materiály. Vzhledem k tomu, že Koecher měl rozsáhlou znalost vědeckých a odborných termínu, překládal psané nebo nahrané zprávy od agentů CIA v Rusku a Československu. Informace toho druhu byly takové důležitosti pro soudruhy zpravodajce za železnou oponou, že Koecher podával zprávy přímo KGB – proč se zdržovat oklikou přes Prahu? – a za své zprávy Moskvě obdržel od KGB řadu vyznamenání.
Z kusých informací, které podklady pro překlady obsahovaly, byl Koecher schopen odhalit totožnost Alexandra D. Ogorodnika, jednoho z nejdůležitějších špiónů, kterého CIA v Moskvě měla. Ogorodnik – krycím jménem TRIGON – pracoval pro Ministerstvo zahraničních věci CCCP v Moskvě a zásoboval CIA mikrofilmy se stovkami tajných sovětských dokumentu, včetně zpráv od sovětských velvyslanců že zahraničí. Jeho informace byly tak ceněny, že byly doručovány i do Bílého domu.
KGB začalo v roce 1977, okamžitě po obdržení zprávy od Koechera, Ogorodnika sledovat a brzo ho přistihli při fotografování dokumentu. Ogorodnik souhlasil, že napíše písemně přiznání a požádal o pero a papír. Začal psát a hned to vypadalo, že má s podaným perem nějaké potíže. Požádal přítomného kágébáka, zda by mu nepodal jeho vlastní pero, píše s ním už roky a je na ne zvyklý – támhle leží na stole. Soudruh z KGB mu podal pero, Ogorodnik je odšrouboval, vyndal něco, co vypadalo jako inkoustová náplň, a spolkl ji. Během deseti vteřin byl mrtev. Pero ze CIA fungovalo bezvadně.
Mimo své překladatelské činnosti měl Koecher nadmíru neobvyklý způsob jak získat tajné informace – zúčastňoval se sexuálních orgií. Ano, vážený čtenáři, otřete si prosím ústa – sliníte na obrazovku! Koecher, hubený zrzavý muž s šedivějícím knírem, tedy nic moc, začal svou manželku půjčovat jiným zájemcům. A zájemců bylo dost, protože Hana Koecher byla přitažlivá blondýna s velkýma modrýma očima. A navíc se ji to samé začalo náramně líbit a stala se z ní nadšená účastnice "swing sex parties" – daleko víc než Karel Koecher sám. Jak pravil jeden můj přítel – ženskou naučíš téměř všechno. Některé ženské se prý naučí i jezdit na kole.
Karel a Hana se pravidelně zúčastňovali různých sex-parties a orgií (zní to tak anticky!) ve Washingtonu i v New Yorku. Často navštěvovali sex-kluby Plato's (kde se filozofovalo asi tolik jako v CZ-Akademyji Vět), Retreat a Hellfire v New Yorku, washingtonský bar Capitol Couples in the Exchange a klub Swinging Gate v Jessup, Maryland. Swinging Gate byl ve skutečnosti rozlehlý dům na venkově vybavený matracemi od zdi ke zdi a různým zařízením k akrobatickým trojkám. Karel a Hana měli rozsáhlý okruh ženatých a vdaných přátel, se kterými si volně vyměňovali partnery.
Vzhledem k jejím extrémním sexuálním schopnostem se Hana Koecher brzo stala hvězdou mezi vyznavači těchto sexuálních radovánek. Často s Karlem jezdili do In Place, soukromého sex-klubu ve Virginii, který v roce 1972 založil místní agent s nemovitostmi, který se začal se svou manželkou nudit. Pro tyto sex-parties poskytl velký dům ve Fairfaxu ve Virginii, jen několik minut od Koecherovy CIA-kanceláře v Rosslynu, taktéž ve Virginii, v blízkosti Washingtonu, D.C. V tehdejší době, ještě před vypuknutím epidemie AIDS, byl dům pravidelným víkendovým místem setkání za účelem swingování.
Mimo totálního zákazu drog, bylo jediným pravidlem, že každý musí přivést partnera či partnerku. Nejméně tři čtvrtiny účastníků bylo ženatých či vdaných. Vstupné bylo 20 dolarů. Páry se domlouvaly v baru v obývacím pokoji a pak se už dál věnovaly sexu v ložnicích nahoře a nebo v přízemí. Jedinou výjimkou z pravidla partner/partnerka byla dvě blonďatá děvčata z místní střední školy, které se tam jednoho dne objevila a taky se chtěla zúčastnit. Výjimka jim byla povolena a organizátor klubu si je chválil ještě i po mnoha letech.
Oblíbenou formou zábavy byl tanec zvaný "bunny hop" (králičí skok). Muži i ženy tančili nazí v řadě a když hudba skončila, tak každý měl sex s tím, kdo byl nejblíže – buď rovnou na místě a nebo v ložnicích, kterých bylo dostatek. Lidové tvořivosti se meze nekladly. Někteří účastníci se snažili mít sex s co největším počtem dalších účastníků během příjemného večera, jako například když se žena rozhodla mít sex se všemi dvaceti čtyřmi přítomnými muži. Zvládla jen devatenáct – amatérka jedna! Jiná mladá nadšenkyně počítala s kolika celkem muži měla sex během všech dosavadních večírků: s 426.
Hana Koecher byla jednou z nejaktivnějších účastnic. Kdo by to byl o ní, komunistce řekl, že? Jiní účastníci ji i po letech popisovali jako "překvapivě krásnou" a "neuvěřitelně orgasmickou". Hana měla ráda sex s třemi i čtyřmi muži najednou na dvojposteli. I když Karel se taky zúčastňoval, často jen seděl v obýváku u baru a povídal si s lidmi. Oba dva swingující špióni spojili příjemné s užitečným a nejen že se na těchto parties výborně bavili, nýbrž navíc navazovali nové kontakty za zpravodajskými účely.
V knize Ronalda Kesslera "Spy vs. spy" vzpomíná jeden z účastníků na Koechera: "Karel byl tak trochu divný. Bral určitě nějaké drogy. Na našich večírcích byl vždy úplně nahý. Lidé měli na sobě vždy nějaké oblečení aspoň občas, ale on se tam vždy procházel úplně nahý. A vždy měl erekci!". Hmmm…, že by Karel Kocher byl původním utajeným vynálezcem viagry? To by se tím Češi mohli začít chlubit! Oni chudáci nemají být na co hrdí a stále musí vzpomínat, jak akademik Wichterle vynalezl kontaktní čočky…, ale tohle by bylo něco!
Koecherovi se přestěhovali koncem roku 1975, když byl Karel povýšen, do New Yorku. Karel začal pracoval v místní CIA-kanceláři. V roce 1976 byl Koecher pod falešnou identitou na návštěvě v Praze. Česká StB zrovna organizovala procesy s Havlem a ostatními disidenty a chtěla po Koecherovi, aby tam vystoupil a obvinil disidenty, že jsou "špijóni pro CYJA". Koecher odmítl, protože by se tím prozradil a v Americe by se odrovnal – a jemu se život v USA náramně líbil. Ujistil své StB-šéfy, že je pořád ten starý skalní komunista zvláštního ražení a oni mu dali státní vyznamenání za deset let věrně služby velké straně a vládě lidu.
Po příjezdu z Česka začala CIA být s Karlem opatrnější – už mu nedávali k překladu supertajné dokumenty a snížili jeho zaměstnanecký status na "kontraktní zaměstnanec". Koecher pomalu neměl co hlásit svým svým StB/KGB-nadřízeným a dokonce s nimi neměl celé tři roky kontakt. V té době se Karel Koecher stal pravidelným uživatelem návykových drog. V roce 1982 se Karel Koecher setkal s Gunterem Russbacherem, který v té době zajížděl do Československa nakupovat zbraně a plastické trhaviny. Russbacher byl původem rakouský baron, poté pilot letadla SR-71 Blackbird v americké Navy a
dnes je ostře střežen v americkém vězení.
V roce 1982, když konečně FBI přišla na to, že Koecherovi jsou špióni, začala je odposlouchávat. Agenti vyhodnocující nahrávky nemohli uvěřit stupni špatného zacházení, které Hana (jinak sofistikovaně vypadající žena) od Karla snášela. Od nadávek až po fyzické násilí. Koecher svou ženu výchovně bil. Navíc se dověděli, že Koecherovi prodali svůj byt a byli připraveni zmizet z USA. Oficiální, krycí výmluvou bylo, že se budou stěhovat do Rakouska. FBI se ve spolupráci s CIA rozhodl Koechera zatknout – ovšem byl tam menší problém – nebyl důvod. Koecher totiž nikdy nebyl přistižen při činu a to, že pracuje pro KGB se FBI dověděl od přeběhlého českého špióna. Takže FBI potřeboval z Koechera nějak vymámit přiznání.
15. listopadu 1984 Kenneth M. Geide, agent FBI a devět jeho kolegů začali Koecherovy sledovat v ulicích New Yorku, mezi bankou v 9West Fifty-seventh Street a Diamond Club Building na Forty-seventh Street, kde měla Hana Koecher kancelář. Když později Karel vyšel z Diamond Club Building sám, bez manželky, přistoupil k němu agent Geide s dalším agentem, kterého Karel Koecher znal z Young Men's Hebrew Association (jedním z triků, které Koecher používal, bylo předstírat židovství) a pozvali ho zcela přátelsky k rozhovoru do Barbizon Plaza Hotel na rohu Fifty-eight Street a Sixth Avenue. Tam už, v šestém patře, v místnosti číslo 2640, vybavené skrytými kamerami a nahrávacím zařízením, čekal CIA agent Jerry Brown.
Geide řekl Koecherovi, že FBI a CIA vědí, že je agent StB a KGB a nabídl mu, aby skutečně začal pracovat pro USA a stal se tedy "double agent" – dvojitým agentem. Koecher se okamžitě přiznal a začal zpívat jako Beverly Sills. O tom, jak ho StB vycvičilo už v roce 1962, aby se stal krtkem (mole) v americké zpravodajské službě, o tom jak manželka Hana začala pracovat s diamanty, aby měla výmluvy na časté cesty a mohla fungovat jako kurýr a vozit zprávy Rusům a vozit zpátky peníze. Během let podle Karlova odhadu přivezla z Česka téměř 70 tisíc dolarů a dalších dvacet tisíc, aby si Koecherovi mohli koupit byt. Jen sedmdesát tisíc? Tak to byli jen takoví laciní tuzexoví špióni, z partiového zboží…
Zatímco se Karel Koecher v jedné místnosti dobrovolně přiznával ke všemu, co ani nevěděl (a hlavně, co nevědělo FBI), další agenti sbalili Hanu Koecher a vyslýchali ji ve vedlejší místnosti. Hana nebyla taková trouba (na pečení a vaření prý moc nebyla) jako Karel a nehodlala spolupracovat. Dožadovala se přítomnosti právníka a byla velice rozčilená a výbojná. Zoufale plakala, přísahala že není žádný špión. Napřed nechali agenti Karla a Hanu spolu mluvit telefonem, Hana řekla Karlovi ať drží hubu, jinak že to nedopadne dobře. No, v Česku by to dopadlo rozhodně hůř. Pak vzali agenti Karla a Hanu na večeři a za přítomnosti agentů je nechali, ať spolu mluví. Sledujete ten rozdíl? V Americe vás zatknou pro podezření ze špionáže a agenti vezmou vás i manželku na večeři v dobrém hotelu. Když vás zatknou pro podezření že špionáže v Česku, tak vám rozbijou hubu, vyrazí zuby a polámou kosti a žebra. Já tomu říkám rozdíl ve všeobecné civilizovanosti.
Geide nadiktoval podle toho, co Koecher řekl, osmistránkové přiznání, kde Karel Koecher opravil drobné chyby a podepsal to. V prvních čtyřech minutách své výpovědi Koecher toho přiznal tolik, že by to bohatě stačilo na zatykač. Ovšem FBI stále předstíralo, že z Koechera chce udělat dvojitého agenta a nechalo je jít domů. Koecher byl zatčen až 27. listopadu 1984 agentem Jamesem K. Murphym pár hodin před plánovaným odletem do Zürichu. Ten první den je FBI prostě nechalo jít. Koecherovi se vrátili do svého bytu v 12-B East Eighty-ninth Street. FBI venku hlídalo a Koecherovi si uspořádali svůj poslední swing v Americe. Měli hosty, manžele z New Paltzu, ze státu New York – obvykle sexuální střídání partnerů následovalo.
Karel Koecher si po zatčení 27. listopadu 1984 ve vězení užil spoustu legrace. Byl jako král v té české pohádce "jíst mu nechutná, spát mu nechutná" a navíc se ho poděšený černošský muslimský radikál zkoušel dvakrát zabít. Napřed ho chtěl probodnout nůžkami a podruhé nožem udělaným z otvíráku na konzervy. Ve vězení se taky potkal s rakouským podvodníkem Oscarem LeWinterem, který byl zavřen za pašování drog. Padli si do oka. Koecher si najal právníka Roberta Fierera, kterého znal z Bar Mitzvah, aby ho i manželku dostal z vězení. Hana byla brzo propuštěna na kauci 1,2 miliónů dolarů, které za ní zaplatili její přátelé, obchodní a sexuální partneři. Koecher také požádal právníka Fierera, aby zajel do Prahy za Haniným otcem Josefem Pardamcem, který byl komunistický aparátčík okresního kalibru. Pardamec a Fierer se dostali až ke Gustavu Husákovi, který jim slíbil, že to zařídí s svým šéfem, Konstantinem Černěnkem. Celá záležitost pak skončila na stole Vladimíra Krjučkova, náčelníka KGB.
Mezitím americký právník Alan Dershowitz (ten co si tak pohoršil obhajováním O. J. Simpsona) spolupracoval s východoněmeckým právníkem Wolfgangem Vogelem (s tím, co zařizoval výměnu Gary Powerse za Rudolfa Abela) na propuštění židovského aktivisty Anatolije Ščaranského (dnes Nathan Sharansky, politik a ministr izraelské vlády), který byl zavřen v sovětském kriminále. Když Černěnko zemřel a Gorbačov začal se svou glasností, tak to pro Ščaranského začalo vypadat nadějně. A aby to nevypadalo, že ho pustili jen tak zadarmo, tak KGB požádalo o propuštění špiónů Hany a Karla Koecherových, jednoho dalšího Čecha, který seděl v americkém vězení za pašování drog a falšování emigračních dokumentů a jednoho Rusa.
Karel Koecher přiznal všechno ještě jednou u soudu v New Yorku, byl odsouzen na doživotí a navzdory tomu, že byl sexuální nadšenec, tak možnost, že by si z něj nějaký černošský svalovec ve vězení udělal přítelkyni, mu moc nevoněla. Účty za různé advokáty a různé jiné nezaplacené dluhy tou dobou už dosahovaly výše 400 tisíc dolarů a zůstaly nezaplaceny. Československo to později odmítlo zaplatit s typickou komunistickou výmluvou, že je to příliš mnoho.
V únoru 1986 byli oba Koecherovi vyměněni v Berlíně na Glienicker Brücke za Anatolije Ščaranského a několik dalších lidí, vězněných v Sovětském svazu. Na stejném mostě byl před více než dvaceti lety vyměněn sestřelený pilot U-2 Francis Gary Powers za sovětského špióna Rudolfa Abela. Jednou z podmínek výměny bylo, že Koecherovi nesmějí nikdy vstoupit na území Spojených států amerických a museli se vzdát svého amerického občanství. Ščaranský se v Jeruzalémě setkal se svou ženou Avital a Koecherům se v Praze dostalo přivítání jako navrátivším se hrdinům. Koecherovi dostali státní vilu na předměstí Prahy a na ježdění nové volvo, stejně jako měl, dodnes slavný slavík pražský, Karel Gott. Karel Koecher byl jmenován do funkce v kágébácké afiliaci, tedy v Prognostickém ústavu ČSAV – ano, seděl ve stejné kanceláří s dnešním (p)rezidentem Václavem Klausem. I jiní slavní rodáci a soudruzi/kapitalisté jako Vladimír Dlouhý, Valter Komárek a Miloš Zeman tam s ním statečně bojovali proti komunismu tím, že připravovali velkou polistopadovou piratizaci ukradených majetků, tentokrát již přímo do jejich ex-rudých kapes nebo co to tam, čert ví, vůbec dělali.
Během pětidenních rozhovorů v Praze od 29. dubna 1987, řekl Karel Koecher Ronaldu Kesslerovi, že ho smrt Alexandra Ogorodnika velmi mrzí, ale že je to stejně vina CIA a Ogorodnikova vlastní. Na téma sexuálních orgií oba manželé řekli, že to byla správná věc a velmi užitečná pro jejich špiónské aktivity. Hmmm, proč ne?
V pozdějších letech se Koecherovi vynořili ze zakalených a většinou i pokálených vod českých jen třikrát. Když StB organizovalo sametový podfuk s Havlem v Laterně magice, tak dva novináři z New Yorku zahlédli a poznali jednoho z organizátorů této "demokratické revoluce českých studentů" – a on to byl Karel Koecher! V morální Latríně Magice už ostatně nešlo o žádnou revoluci studentů, tam šlo o koryta – proto tam výše zmíněný soudruh/kapitalista (předseda KSČ v prognosťáku) Dlouhý doslova běžel, se slovy, že se tam budou rozdávat ministerské posty – dle pamětí Tomáše Ježka.
Později se jméno Koecher objevilo v tisku v roce 1995, když jakýsi novinář s překvapením zjistil, že na britské ambasádě v Praze pracuje paní Hana Koecherová. Britové nevěděli, kdo paní Koecherová je, či byla, a pouze si pochvalovali, jak dobře umí anglicky – no bodejť! Paní Koecherová byla ze svého zaměstnání propuštěna a podala žalobu proti oněm novinám. Soud žalobu zamítl.
Potřetí se Karel Koecher objevil ve smutné komedii okolo pokusu vylákat z Mohammeda Al-Fayeda nějaké peníze 22. dubna 1998 ve Vídni. Al-Fayed je otec Dodi Fayeda, posledního přítele princezny Diany, který spolu s ní zahynul při havárii v pařížském tunelu. Rakouský podvodník Oscar LeWinter, ano ten co se s ním Koecher seznámil v americkém vězení, se pokoušel vylákat peníze z Mohammeda Al-Fayeda pod záminkou, že má informace o tom, že Diana byla zavražděna izraelskými/americkými/britskými tajnými službami. A zřejmě pozval Koechera ke spoluúčasti. Dopadlo to tak, že Fayedovi lidé spolupracovali s FBI a rakouskou policii, která LeWintera zabásla a nakonec dostal další čtyři roky. O Koecherovi se psalo, že se mu podařilo uniknout na poslední chvíli. On sám to všechno popírá, že o ničem nevěděl a z hotelu odešel těsně před zásahem policejního komanda čirou náhodou, protože už byl zrovna na odchodu.
Celý případ je popsán na adrese http://www.ce-review.org/99/6/culik6.html. Autor Jan Čulík se domnívá, že v Americe vzpomínají na Karla Koechera jako na nějakého Jamese Bonda. Mýlí se, jako obvykle. Koecher je v Americe postavou známou jen pár historikům a agentům FBI v důchodu – a i ti, co si ho pamatují, na něj vzpomínají jako na zdrogovaného a zfetovaného komunistu, který mlátil svou ženu.
Dnes je Karlu Koecherovi sedmdesátdva let a spokojeně žije v Praze. Spokojeně si užívá zaslouženého odpočinku, tak, jako si ho zasloužil státní mučitel a mlátitel vězňů soudruh Grebeníček starší, budiž mu česká země těžká. Amen.
Ve volném čase Koecher o sobě rozšiřuje báchorky, že za nedostatečný vztah ke své pozdější vášní – komunismu – byl vyakčněn z britského gymnázia v Praze v roce 1948 Ritou Budínovou-Mlynářovou- Klímovou a že prý v petřínských parcích střílel po policajtech uniformovaných, tak i v civilu. Prostě předstírá protikomunistický odboj. Nemám pochyb, že mu to místní Čechové žerou i s navijákem.
—————
A ještě pár dodatků po dokončení článku:
Když se do domu v New Yorku, kde Koecherovi bydleli stěhoval Ivan Lendl, Koecher dělal scénu a stěžoval si správě kondominia, že nebude bydlet s komunistou pod jednou střechou (ten komunista měl být Lendl).
Další boční příběh je, že když Koecherovy Rusové (tedy Češi, to vyjde nastejno) vyměnili v Berlině, bylo to celkem za 7 lidí a mimo Anatolije Scharanskeho to byl i syn tenisty Javorského, který si ovšem odseděl 13 let v československém vězení. Neb se mu (někdy v 1972) v Německu zastesklo po lásce, takže ona odejela do Bulharska a on tam pro ní zajel s vypůjčeným pasem nějakého Němce. V Bulharsku ho zabásli, předali soudruhům do CSSR a zavřeli. Příběh mladého Javorského byl v té dobře často zmiňován na Rádiu Svobodná Evropa.
Taktéž tatínek budoucí paní Koecherove nebyl jen pouhý okresní funkcionář, ale i šéf pražské telefonní centrály (což bylo rozhodně víc než nějaký okresní tajemník) a byl to on, kdo Koechera udělal, protože před touto známostí byl Koecher pouze obyčejný noční hlídač někde ve Veleslavíně, a pak se najednou stal studentem hned na dvou vysokých školách – CVTU a AMU.
Pokud jde o Ogorodnikova, pak to Koecher komentoval při jakémsi interview v Praze (až po sametu) že Ogorodnikov "věděl do čeho jde" – což ovšem věděl i Koecher, že ho Američané nepopraví. V roce 1990 ho poslal Havel jako svého envoy do Jihoafrické republiky, jenže tam ho asi za tři dny sbalili (rovnou u krokodýlího steaku, dovezli na letiště a pravdě a lásce ho šupem vrátili. Takže ani modla české lůzy Havel nemůže dát od Koecherova případů úplně ruce pryč.
Krásné dále je, že paní Koecherovou dostal z britské ambasády Egon Lánský (dříve Loevy, později také tzv. Pan Evropa), sám agent VKR, jak na něj prasklo později a jinak místopředseda sociálně-demokratické vlády, kde vyjednal coby vyjednávač, aby se firmě Hollanco (co vozila výzbroj do Jižní Ameriky) zaplatily dluhy za komunistické Československo, z čehož mu miliónek kápnul na konto ve Vidní – tedy protizákonný úplatek.
V USA měl Koecher kamaráda Petra Grynera (byl vyvezen z Izraele jako nepoužitelný) s nímž kdysi hlídal v tom Veleslavíně a budoucí paní Koecherová ještě jako slečna utekla z domů a potulovala se po Praze a přespávala, kde ji kdo nechal vyspat. No a ve Viole ji Gryner vyměnil s Koecherem za tři láhve Gamzy. A Koecher, když zjistil, z jaké dobré bolševické rodiny je, pak Hanu přiměl k návratu domů a požádal o její ruku. Čímž byla jeho komunistická kariéra odstartována.
No nejsou to úžasné příběhy?
———————-
Autor tímto děkuje za přátelskou pomoc Ronaldu Kesslerovi a svolení použít jeho materiálu.
Zdroje:
1) Ronald Kessler: SPY vs. SPY: Stalking Soviet Spies in America
2) Ronald Kessler: THE BUREAU: The Secret History of the FBI
3) James Risen, Milton Bearden: The Main Enemy : The Inside Story of the
CIA's Final Showdown with the KGB